Emauzy

Sborník ke stažení zde (pdf, 2.92 MB)

Úvodní slovo

Vážené kolegyně a kolegové, milí přátelé

Letos naše setkání pneumologů v Emauzích slaví již neuvěřitelných 30 let a čtrnáctým rokem pořádáme tuto akci spolu s hrudními chirurgy. Vždy Vám přinášíme to, co aktuálně hýbe světem respirační medicíny, s přesahem do intervenčních operačních metod. Letos jsme pro Vás připravili opět ochutnávku z diagnostiky a léčby prakticky všech skupin plicních nemocí a věřím, že si každý z Vás najde v bohatém obsahu to své.

V rámci programu uslyšíte, co je nového ve screeningu rakoviny plic a jaký má screening přesah i do časné detekce ostatních závažných nemocí, uslyšíte o možnostech managementu chronických pleurálních výpotků, podíváte se na pneumonie a pneumopatie z pohledu specialisty pečujícího o imunokompromitované nemocné a dozvíte se, co je nového v léčbě rakoviny plic a v intervenčních metodách u pacientů se stenózami dýchacích cest. A samozřejmě ani tentokrát jsme nezapomněli na tuberkulózu nebo na intersticiální plicní nemoci, kterých je stále více, a stále více pacientů se dostává i k antifibrotické léčbě. V posledním bloku již tradičně vystoupí hrudní chirurgové se zajímavostmi v oblasti hrudních operací, kde už se zejména robotické operace staly standardním přístupem.

Těšíme se i na setkání s Vámi a na odborné i osobní debaty v přestávkách i na závěr nad něčím dobrým k jídlu i k pití v rámci rautu.

Jsme poctěni, že záštitu nad konferencí přijal opět děkan 1. lékařské fakulty pan profesor Martin Vokurka a ředitel Thomayerovy nemocnice pan docent Zdeněk Beneš. Jsme moc rádi, že i letos budeme moci na začátku akce předat spolu se zástupci Výboru ČPFS ceny těm z nás, kteří se nejvíce zasloužili o rozvoj pneumologie v ČR i o její přesah do zahraničí.

Přeji Vám krásné odborné i společenské prožitky a těším se na setkání.

Vaše

Martina Koziar Vašáková

Sborníky z předešlých ročníků akce

Prof. MUDr. Martina Koziar Vašáková, Ph.D.

Je absolventkou 1. lékařské fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1987 nastoupila do Výzkumného ústavu tuberkulózy a respiračních nemocí (později Klinika pneumologie a hrudní chirurgie) v Praze na Bulovce, kde setrvala až do roku 1999. V rámci postgraduálního vzdělávání absolvovala celkem tři atestace, a to v roce 1992 z vnitřního lékařství, 1995 z tuberkulózy a respiračních nemocí a v roce 1999 z alergologie a klinické imunologie. V roce 1993 absolvovala bronchoskopický kurz na I. klinice tuberkulózy a respiračních nemocí 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Kateřinské v Praze pod vedením Vasila Bohuta a posléze se stala i nositelkou funkční licence intervenční bronchoskopie.

Od 1. ledna 2000 se stala primářkou nově vzniklého Ústavu plicních nemocí (nyní Pneumologické kliniky 1. LF UK) Thomayerovy nemocnice s poliklinikou, a to primariátu v Prosečnici. Od roku 2005 po sloučení primariátu prosečnického a krčského byla jmenována primářkou sloučeného primariátu Pneumologické kliniky již se sídlem pouze v Praze-Krči. Od roku 2016 je na základě výběrového řízení přednostkou této kliniky.

V rámci dalšího vědeckého vzdělávání absolvovala v roce 2007 doktorandské studium v oboru imunologie na 1. LF UK v Praze. V roce 2008 se habilitovala a v roce 2015 byla jmenována profesorkou v oboru vnitřního lékařství.

Již od začátku své kariéry se podílí na pregraduální a posléze i postgraduální výuce. Od roku 1999 vyučuje a přednáší v rámci postgraduální výuky, a to pro internisty, pneumology a studenty oboru ošetřovatelství.

Je školitelkou doktorandského studia v oboru imunologie 1. a 3. LF UK v Praze, v oboru fyziologie a patofyziologie člověka 1. LF UK a experimentální chirurgie 3. LF UK a také školitelkou imunologie pro magisterské studium Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Navíc je i členkou Oborové rady Imunologie UK.

Je členkou České pneumologické a ftizeologické společnosti (ČPFS) ČLS JEP, České internistické společnosti ČLS JEP, České imunologické společnosti, České společnosti alergologie a klinické imunologie (ČSAKI), European Respiratory Society (ERS), American Thoracic Society (ATS), European Academy of Allergy and Clinical Immunology (EAACI), World Association of Sarcoidosis and Other Granulomatous Disorders (WASOG) a Tuberculosis Network European Trials group (TBNET). V rámci EAACI byla zvolena v roce 2017 do Asthma Section Board. V roce 2010 byla zvolena do výboru ČPFS ČLS JEP a stala se i koordinátorkou oboru pneumologie a ftizeologie pro hlavní město Prahu. Pracovala jako předsedkyně Sekce intersticiálních plicních procesů ČPFS ČLS JEP a později jako předsedkyní ČPFS ČLS JEP. Je členkou vědecké rady Thomayerovy nemocnice v Praze.

Je řešitelkou a spoluřešitelkou řady výzkumných projektů zaměřených na nemoci intersticia či tuberkulózu. Je spoluřešitelkou mezinárodních grantů a výzkumných projektů: RESOLVE, GenPhenReSa, IPF NET, Global IPF Collaborative Network, ERN a chILD-COST. Je členkou redakční rady Respirology, Studia pneumologica et Phthiseologica a Kazuistiky v alergologii pneumologii a ORL, editorkou BMC Pulmonary Medicine a recenzentkou pro řadu evropských a amerických odborných časopisů. V roce 2016 získala Cenu inovace České republiky za vynález biodegradabilního tracheálního stentu.

Je autorkou řady publikací včetně článků v časopisech s impakt faktorem, z nichž zvláště práce zaměřené na genetiku a fenotyp intersticiálních plicních procesů a na exogenní alergickou alveolitidu jsou opakovaně citovány. Přednáší na domácích, zahraničních i mezinárodních pneumologických, internistických a alergologických kongresech. Spolupracuje na tvorbě učebnic pro lékařské fakulty a postgraduální vzdělávání. V rámci své práce na klinice se věnuje kromě běžných povinností a výuky i návrhům výzkumných projektů a vědecké spolupráci s významnými vědeckými a klinickými pracovišti domácími i evropskými. Jejím profesním koníčkem jsou intersticiální plicní procesy, imunologie plicních nemocí (astma, intersticiální plicní procesy) a intervenční bronchologie.

prof. MUDr. Martina Vašáková, Ph.D. Farmakoterapeutická revue 5, 6: 742–744, 2019.

prof. MUDr. Martina Vašáková, Ph.D. (online: https://www.nfneuron.cz/person/martina-vasakova) [cit. 14. 5. 2021]

Emauzský klášter

Počátky vzniku stavby, která zdobí Nové Město a nazývá se též klášter Na Slovanech či Emauzy, sahají do roku 1347. Český král a římský císař Karel IV. ji tehdy věnoval řádu slovanských benediktinů v Podskalí. Na místě dnešního kláštera tehdy stál kostelík svatých Kosmy a Damiána. Klášter se díky podpoře císaře stal velmi populárním a bylo nutné (v roce 1371) založit nový klášterní kostel zasvěcený Panně Marii, svatému Jeronýmovi, slovanským věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi a českým světcům Vojtěchovi a Prokopovi.

Život v klášteře se nezastavil ani v době husitské. Od roku 1419, kdy jej převzali husité, až do roku 1589, se tu, jako v jediném českém klášteře, praktikovalo přijímání podobojí. V té době zde působili anglický husitský bohoslovec Petr Payne a bratr Řehoř, zakladatel Jednoty bratrské. V tomto období klášter fungoval spíše jako kolej a mnišská komunita zde postupně zanikla. Poslední utrakvistický opat, a zároveň rektor pražské univerzity, Matouš Benšovský, se oženil s dcerou hostinského ze Spálené ulice a přímo v klášteře si otevřel svou vlastní hospodu.

Následoval zdlouhavý proces obnovování katolické komunity v klášteře, který v roce 1636 vedl císaře Ferdinanda III. k vyhnání českých mnichů a na jejich místo uvedení španělských benediktinů z Montserratu.

Ti provedli rozsáhlou rekonstrukci a rozšíření kláštera, včetně nové střechy, přistavění věží a pořízení nového hlavního oltáře. V této době v Emauzích působilo mnoho vzdělaných mnichů. Například proslulý kazatel, rodák z České Lípy, Veremund Proche. Ten byl několik let emauzským převorem a v závěru života byl přestaveným emauzského proboštství na Bezdězu. Klášter přečkal Josefinské reformy a díky skupování knih, obrazů a jiných uměleckých předmětů ze zrušených klášterů zde vznikla rozsáhlá umělecká sbírka.

Řádový život zde však upadal, a tak sem roku 1880 uvedl pražský arcibiskup Schwarzenberg německé benediktinské mnichy, kteří klášter regotizovali, odstranili barokní zařízení i malby a báně na věžích nahradili ostrými jehlany. Slibný rozvoj opatství však přerušila nacistická okupace a druhá světová válka.

Z komplexu kláštera vysílala na jaře 1941 vysílačka "Magda", kterou obsluhovali členové odbojové skupiny napojené na konzulát SSSR v Praze. V červenci byl klášter Němci uzavřen a dále sloužil jako vojenský lazaret. Mniši byli vyhnáni a opat Arnošt Vykoukal byl zatčen a o rok později zemřel v koncentračním táboře v Dachau. 14. února 1945 během amerického bombardování zasáhly klášter tři ničivé zápalné pumy. Obě gotické věže byly silně poničeny, kostelní klenba byla ze dvou třetin zřícená, gotické budovy až na klenby vyhořely. Opravy komplexu proběhly již za socialismu, v první polovině 50. let.

V roce 1950 byl klášter násilně zrušen a připadl Československé akademii věd. Část mnichů byla internována a části se podařilo uprchnout do Itálie. Zde se emauzská exilová komunita usadila v klášteře v Norcii a v roce 1989 se její členové vrátili do Československa. V devadesátých letech byl obnoven klášterní život v Emauzech.

Dnes v budově kláštera, kromě opatství řádu sv. Benedikta, sídlí také kanceláře české sekce Ackermannova sdružení, České křesťanské akademie, Asociace finanční občanské gramotnosti a několik advokátních praxí.

Zdroj:

Emauzský klášter (online: https://cs.wikipedia.org/wiki/Emauzsk%C3%BD_kl%C3%A1%C5%A1ter) [cit. 17. 5. 2021]

Tyto stránky jsou určeny výhradně pro odbornou zdravotnickou veřejnost

Setkání pneumologů a pneumochirurgů v Emauzském klášteře

Úvodní slovo

Sborníky z předešlých ročníků akce

Prof. MUDr. Martina Koziar Vašáková, Ph.D.

Emauzský klášter