Martin Dvořáček, Kateřina Raisová, Pavla Horová, Jan Pšenička
Katedra fyzioterapie, Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého v Olomouci
Plicní rehabilitace (PR) je efektivní a bezpečnou součástí léčby pacientů po transplantaci plic. S rozšířenou dostupností moderních informačních technologií se nabízí provedení PR formou telerehabilitace, při které je jako kontaktní médium mezi fyzioterapeutem a pacientem využíván tablet, chytrý mobilní telefon nebo osobní počítač. Pacienti po transplantaci plic mohou z telerehabilitace výrazně profitovat vzhledem k možnosti absolvovat terapii v domácím prostředí, bez nutnosti cestovat a s nižším rizikem možné respirační infekce. Cílem této kazuistiky je představit pozitivní vliv plicní telerehabilitace na funkční stav pacienta po transplantaci plic, který byl zaměřen zejména na odporový trénink a trénink nádechových svalů. Součástí kazuistiky je i popis možných výhod i nevýhod tohoto typu terapie.
plicní rehabilitace
transplantace plic
telerehabilitace
trénink nádechových svalů
The effect of pulmonary telerehabilitation on the functional status of a post-transplant patient
Pulmonary rehabilitation (PR) is an effective and safe part of the treatment of patients after lung transplantation. The widespread availability of modern information technologies offers the implementation of PR in the form of telerehabilitation, in which a tablet, smartphone, or personal computer is used as a contact medium between the physiotherapist and the patient. Lung transplant patients can benefit significantly from telerehabilitation due to the possibility of receiving therapy at home, without the need to travel, and with a lower risk of possible respiratory infection. The case report aims to present the positive effect of pulmonary telerehabilitation on the functional status of a patient after lung transplantation, which was focused on resistance training and inspiratory muscle training. Part of the case report is also a description of the possible advantages and disadvantages of this type of therapy.
pulmonary rehabilitation
lung transplantation
telerehabilitation
inspiratory muscle training
Transplantace plic je chirurgický zákrok u vybraných pacientů, kteří se nacházejí v ohrožení života v souvislosti s pokročilými plicními onemocněními, která nereagují na jinou lékařskou nebo chirurgickou léčbu. Nejčastějšími příčinami vedoucími k transplantaci plic jsou chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), cystická fibróza (CF), idiopatická plicní fibróza (IPF) a plicní arteriální hypertenze.1 I přesto, že se funkční stav pacientů po transplantaci zlepší, jejich fyzická zdatnost stále zůstává redukována. Důvodem je snížená tolerance fyzické zátěže (typicky 40–60 % předpokládané normální hodnoty), časný nástup metabolické acidózy v zátěži a slabost kosterního svalstva, která přetrvává i roky po transplantaci.2,3 Svou roli hrají také vedlejší efekty dlouhodobé medikace, která je pacientům indikována. Dlouhodobá kortikoterapie je spojena s hypotrofií až atrofií kosterních svalů a myopatií.4 Obdobně byl prokázán negativní vliv kalcineurinových inhibitorů na mitochondriální dýchání a svalovou remodelaci.5,6 Dalším faktorem přispívajícím ke snížené výkonnosti pacientů po transplantaci plic jsou psychické aspekty, které pacienty provází v průběhu celé cesty k transplantaci. Prokázaný je negativní vliv těchto faktorů na kvalitu života, funkční status pacienta a adherenci k rehabilitačním programům.7 Všechny tyto faktory pak rezultují ve sníženou pohybovou aktivitu posttransplantačních pacientů kteří i po roce od transplantace ve srovnání se zdravými jedinci vykazují významně prodlouženou denní dobu strávenou sezením. Naopak, významně nižší hodnoty byly zaznamenány pro dobu strávenou chůzí, stojem a také pro celkový denní počet kroků.8 Z těchto důvodů je pacientům nejen před transplantací, ale také po transplantaci plic doporučována plicní rehabilitace (PR).9,10 Obsahem posttransplantační PR je nejčastěji nějaká forma vytrvalostního tréninku (chůze, jízda na rotopedu, nordic walking apod.), silový trénink horních a dolních končetin i s možností využití odporu pomocí činek či pružných tahů, respirační fyzioterapie, balanční trénink a protahovací cvičení.10 Podoba tréninku se napříč studiemi různí a přesný doporučený postup prozatím není pevně stanoven. Liší se také délka intervence, která variuje od 3 do 14 týdnů, v závislosti na tom, zda jde o ambulantní nebo lůžkový program, nebo na týdenní frekvenci terapie či její délce.11 PR u pacientů po transplantaci plic je celkově považována za bezpečnou a efektivní metodu, z níž pacienti mohou profitovat i po skončení jejího trvání. Dle některých studií efekt na kvalitu života, funkci kosterních svalů a toleranci fyzické zátěže přetrvává až 12 měsíců po absolvování PR.12
V posledních letech se v oblasti PR začínají implementovat také prvky telemedicíny. Jako telerehabilitaci označujeme jakoukoliv intervenci, která k poskytování rehabilitační léčby v domácím prostředí využívá informační a komunikační technologie (např. osobní počítač, tablet, chytrý mobilní telefon apod.). Dalším používaným termínem je telecoaching, který označuje vedení pacienta ke zlepšení celkové fyzické kondice a nárůstu množství pohybové aktivity.13 Ačkoliv jasná doporučení pro podobu telerehabilitace nebyla definována, zdá se, že její efekt může být velmi podobný klasické ambulantní PR.14 U pacientů po transplantaci plic navíc může být důležitým faktorem to, že je pacient schopen absolvovat PR v domácím prostředí. Eliminuje se tak jeden z nejrizikovějších faktorů, který pacienty po transplantaci provází, a to vysoká náchylnost k respiračním infekcím z důvodu imunosupresivní léčby. Další výhodou je významná časová flexibilita, kterou telerehabilitace nabízí. Pro pacienty s posttransplantačním režimem, který zahrnuje častá lékařská vyšetření a časté zdravotní komplikace s nutností krátké hospitalizace, jde o variantu, která může být v rámci celkové léčby více flexibilní. Telerehabilitace také zvyšuje adherenci k rehabilitační léčbě a má potenciál nastavit pozitivní vztah k prováděnému cvičení, díky kterému v něm bude pacient pokračovat i po skončení intervence.15 Obecnou nevýhodou telerehabilitačních programů je horší kontrola kvality prováděného cvičení ze strany fyzioterapeuta, kterou však lze částečně řešit využitím vhodné formy telerehabilitace, např. spojením přes videokonferenční hovor, při kterém terapeut vidí, jak pacient daný cvik provádí v reálném čase. Další nevýhodou je, že při této formě terapie nelze využít kontaktní techniky jako například techniky měkkých tkaní, manuální odpor, manuální vedení pohybu apod. Telerehabilitační program by tam měl být nabízen zejména těm pacientům, u kterých není nezbytné tyto techniky do terapie zařadit. Vzhledem k tomu, že telerehabilitační programy pro pacienty po transplantaci plic nejsou prozatím standardní součástí terapie takto nemocných, je cílem této kazuistiky popsat přínos telerahabilitace na funkční stav pacienta po transplantaci plic.
Pacient (muž, 60 let, ve starobním důchodu) podstoupil v březnu roku 2021 bilaterální transplantaci plic pro CHOPN 4/D, bronchitický a emfyzematický fenotyp. Operace proběhla bez výraznějších komplikací a pacient byl v dobrém stavu propuštěn domů. Od propuštění pacient absolvoval klasickou posttransplantační farmakologickou léčbu s pravidelnými kontrolami stavu včetně kryobiopsií, které neprokázaly akutní či chronickou rejekci. U pacienta byla také diagnostikována chronická renální insuficience, diabetes mellitus při kortikoidní léčbě, arteriální hypertenze a chronická axonálně demyelinizační smíšená forma polyneuropatie dolních končetin.
Pacient byl odeslán k programu plicní rehabilitace formou telerehabilitace, který je součástí klinické studie „The influence of telerehabilitation focused on respiratory muscle training on the functional status of patients with the respiratory system diseases“ svým ošetřujícím pneumologem. Celkově svůj zdravotní stav hodnotí jako dobrý, vnímá ale, že ho dušnost limituje v náročnějších aktivitách běžného denní života (chůze do kopce, chůze do schodů, chůze s břemenem, manipulace s těžším předmětem) a v provádění sportovních aktivit, které by rekreační formou chtěl více provozovat. Vnímá také občasné poruchy rovnováhy a subjektivní nejistotu při náročnějších posturálních situacích.
V rámci vstupního vyšetření byly u pacienta zjištěny základní anamnestické a antropometrické údaje. Dále bylo provedeno spirometrické vyšetření a vyšetření funkce a síly nádechových svalů pomocí přístroje PFTstik (Geratherm Respiratory, GmbH, Německo). Základní vyšetřované parametry byly vitální kapacita (VC), usilovná vitální kapacita (FVC), usilovně vydechnutý objemu za 1 sekundu (FEV1) a vrcholový výdechový průtok (PEF). Pro hodnocení síly nádechových svalů byla měřena hodnota maximálního nádechového ústního tlaku (PImax). Funkce dýchacích svalů byla posuzována na základě nádechového okluzního ústní tlaku měřeného při 100 ms (P0.1) a na základě indexu dechové práce (TTmus). Dále bylo u pacienta změřeno rozvíjení hrudníku na 4 etážích (1. axillare, 2. mezosternale, 3. xiphosternale, 4. polovina vzdálenosti processus xiphoideus a umbilicus), které mohly přispět k hodnocení pacientova dechového vzoru. Poté následovalo orientační hodnocení tolerance zátěže a síly dolních končetin pomocí 1-Minute Sit-to-Stand testu, při kterém se pacient v rozmezí 1 minuty snaží o co nejvíce cyklů postavení-posazení. Tento test se prováděl ve dvou opakováních, přičemž mezi testy byla pauza 30 minut. V rámci této pauzy byly s pacientem vyplněny dotazníky mMRC (Modified Medical Research Council), Dyspnoea Scale pro hodnocení míry dušnosti, MAF (Multidimensional Assessment of Fatigue) pro hodnocení únavy, Beck’s depresion inventory pro hodnocení deprese a SGRQ (St. George’s Respiratory Questionnaire) pro hodnocení kvality života ve vztahu ke zdraví pacientů s respiračním onemocněním. Vstupní vyšetření bylo zakončeno měřením síly stisku ruky pomocí izometrické kontrakce při sevření dynamometru (handgrip strength test). Test byl prováděn dvakrát pro každou horní končetinu. Výstupní vyšetření se shodovalo se vstupním vyšetřením.
Telerehabilitace byla zaměřena především na odporový trénink končetinových svalů a trénink nádechových svalů. Pro realizaci tréninku končetinových svalů byl se souhlasem autora využit cvičební manuál ze studie Nyberga (2021), který byl primárně koncipován pro pacienty s CHOPN, ale je aplikovatelný i na pacienty s jiným plicním onemocněním.16 Trénink nádechových svalů byl prováděn pomocí dechového trenažéru Airofit Airocure (Airofit, Kodaň, Dánsko) (obr. 1), který umožňuje propojení s aplikací v chytrém mobilním telefonu, díky které má pacient zpětnou vazbu o prováděné terapii (obr. 2).
Obr. 1: Dechový trenažér Airofit Airocure propojitelný s mobilní aplikací
Obr. 2: Trénink dýchacích svalů se zpětnou vazbou prostřednictvím mobilní aplikace
Tento trenažér pacient obdržel v rámci vstupního vyšetření a byla mu představena manipulace s pomůckou a nacvičen individuálně nastavený trénink nádechových svalů. Pacient byl také seznámen s hygienickými opatřeními v souvislosti s údržbou dechového trenažéru. Všechny informace byly shrnuty v tištěném materiálu s podrobnými instrukcemi, který pacient pro domácí program obdržel. Trénink nádechových svalů měl pacient provádět 2× denně (ráno a večer) v počtu 30 nádechů/trénink. Odpor na pomůcce byl vždy nastaven na 50 % PImax.
Tento trénink pacientovi trval v rozmezí 3–6 minut vzhledem k tomu, jak byl pacient schopen provádět jednotlivé nádechy a pauzy mezi nimi. Jedna z funkcí dechového trenažéru Airofit Airocure je také možnost průběžně testovat maximální sílu nádechových svalů. Pacient měl tudíž každé pondělí za úkol provést test, díky kterému mohl terapeut pravidelně aktualizovat cílený odpor pomůcky, tak aby vždy dosahoval zmíněných 50 % maxima. V rámci vstupního vyšetření pacient obdržel také Thera-Band, pro provádění odporového tréninku. Druh Thera-Bandu je dán jeho tuhostí. Pacientovi byl s ohledem na jeho schopnosti určen zelený Thera-Band. Dále byl pacient poučen o všech zásadách bezpečnosti odporového tréninku. V případě, že by pacient vnímal trénink jako příliš náročný, popřípadě by vnímal výraznou únavu nebo nežádoucí respirační symptomy, bylo mu sděleno, jakým způsobem trénink modifikovat tak, aby byla zajištěna jeho bezpečnost a zároveň efektivita a za jakého stavu trénink přerušit a konzultovat s fyzioterapeutem. Trénink byl započat pětiminutovým aerobním rozcvičením na rotopedu, který měl pacient doma k dispozici (obr. 3). Následoval silový trénink (celkem 7 cviků) s pružnou gumou pro posílení horních a dolních končetin (obr. 3 a obr. 4). Všechny cviky byly prováděny ve 20–30 opakováních v maximálně třech sériích, dle subjektivního vnímání zátěže. Další částí cvičebního programu bylo balanční cvičení, které v případě pacienta spočívalo ve stoji na jedné noze po dobu 30 sekund ve třech sériích. Poslední část cvičebního programu obsahovala protahovací cvičení, zaměřená na různé svalové skupiny (obr. 4). Všechny cviky byly detailně, včetně grafického zobrazení a slovního popisu, znázorněny v cvičebním manuálu, který pacient obdržel. Domácí silový trénink měl být prováděn s frekvencí 3× týdně, přičemž 2× týdně tento trénink proběhl prostřednictvím telerehabilitace. Tu zprostředkovával fyzioterapeut pomocí videokonferenčního hovoru s webkamerou, při kterém mohl pacienta při cvičení v domácím prostředí korigovat a lépe individualizovat jeho trénink. Celý cvičící program trval jednu hodinu. Mezi jednotlivými tréninky byl vždy alespoň jeden den na regeneraci a zotavení.
Obr. 3: Letáček s odporovým cvičením s využitím Thera-Bandů 1/216
Obr. 4: Letáček s odporovým cvičením s využitím Thera-Bandů 2/216
Výsledky vstupního vyšetření jsou znázorněny v tabulce 1. Plicní funkce vykazují normální hodnoty klidové i usilovné vitální kapacity (VC a FVC) a také usilovně vydechnutého objemu vzduchu za 1 sekundu (FEV1). Parametr PEF vykazoval snížené hodnoty, a to i přesto, že byl manévr při vyšetření několikrát opakován. Síla nádechových svalů (PImax) byla mírně snížená. Při naměřených 72 % n. h. je již vhodné uvažovat o indikaci tréninku nádechových svalů. Index dechové práce TTmus vykazoval normální hodnoty (norma do 0,1), přičemž okluzní ústní tlak P0.1 pro klidové dýchání byl mírně zvýšený (norma 0,2 kPa). Rozvíjení hrudníku bylo snížené zejména v dolní třetině hrudního koše. V rámci 1-Minute Sit-to-Stand testu vykonal pacient pouze 18 cyklů, což spadá do 2,5tého percentilu zdravých mužů odpovídajícího věku pacienta.17 Síla stisku při handgrip strength testu byla 50,4 kg pro pravou horní končetinu (PHK) a 45,6 pro levou horní končetinu (LHK). Obě hodnoty představují 75. percentil normativních hodnot pro dominantní a nedominantní horní končetinu.18 Výsledek dotazníku mMRC svědčil spíše pro nižší míru dušnosti. Kvalita života ve vztahu ke zdraví nebyla výrazně zdravotním stavem pacienta negativně ovlivněna. Zhodnocením Beckova dotazníku deprese nebylo zjištěno riziko deprese. Zdravotní stav pacienta neměl vliv na výrazný výskyt únavy, Global Fatigue Index (GFI) byl 7,86 bodů, přičemž 0 bodů představuje žádnou únavu a 50 bodů maximálně možnou únavu.
Pacient po absolvování telerehabilitačního programu plicní rehabilitace subjektivně popisoval zlepšení své fyzické kondice a vyšší míru jistoty při náročnějších posturálních situacích. Při porovnání spirometrických výsledků bylo zaznamenáno zlepšení parametru FEV1 a výrazné zlepšení parametru PEF. Signifikantně se zvýšila také síla nádechových svalů o 19,5 % oproti vstupní hodnotě, což nyní představuje 89 % n. h. Ostatní parametry definující funkci dýchacích svalů (P.01, TTmus) lze hodnotit jako stejné, mimo klinicky významnou změnu. Rozvíjení hrudníku se zlepšilo na všech etážích, vyjma axillární úrovně, nicméně rozvíjení hrudníku v této etáži bylo dostatečné již při vstupním vyšetření. Pacient se zlepšil také v 1-Minute Sit-to-Stand testu, kdy zlepšení o 5 cyklů představuje téměř dvojnásobek minimální klinicky významné změny (tj. 3 cykly).19 Toto navýšení odpovídá také subjektivnímu zlepšení fyzické kondice. Mírně se zvýšila i síla úchopu pro PHK i LHK. Obě zlepšení nedosahují klinicky významné změny (6,5 kg), ale dosažené výsledky posunuly pacienta na hranu 90. percentilu pro dominantní i nedominantní horní končetinu.18 Ani v jednom dotazníku nedošlo k signifikantnímu zlepšení či zhoršení výsledků. Všechny drobné změny byly mimo minimální klinicky významnou změnu. V dotazníku MAF pacient zaznamenal zhoršení o 2,5 bodu, nicméně na škále dotazníku 0–50 lze hodnotu 10,36 interpretovat jako nízkou míru únavy. Výsledky z výstupního vyšetření jsou taktéž uvedeny v tabulce 1.
Pacient subjektivně hodnotil terapii velmi pozitivně a při vyplňování zpětné vazby po absolvování rehabilitačního programu vyjádřil přání se do programu zapojit opakovaně. Cvičební program a trénink nádechových svalů hodnotil na stupnici 0–10 (nenáročný–extrémně náročný) shodně číslem 3. Ovládání aplikace pro trénink nádechových svalů a manipulaci s dechovým trenažérem hodnotil jako jednoduché. Jako velmi přínosnou popisoval možnost absolvovat PR v domácím prostředí bez nutnosti cestovat, jelikož v místě jeho bydliště není žádná možnost PR absolvovat a za terapií by musel cestovat přibližně hodinu autem. Pacient chápe význam odporového tréninku a pohybových aktivit vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a je rozhodnutý v zavedeném tréninku s Thera-Bandem pokračovat i samostatně. V případě možnosti by rád pokračoval také v tréninku nádechových svalů s dechovým trenažérem.
Tab. 1: Porovnání dat ze vstupního a výstupního měření
Vysvětlivky: n.h. – náležitá hodnota normy, VC – vitální kapacita, FVC – usilovná vitální kapacita, FEV1 – usilovně vydechnutý objem za 1 sekundu, PEF – vrcholový výdechový průtok, TTmus – tension-time index of inspiratory muscles, P0.1 – okluzní ústní tlak během klidového nádechu, PImax – maximální nádechový ústní tlak, 1-M-S-T-S – 1-Minute Sit-to-Stand test, PHK – pravá horní končetina, LHK – levá horní končetina, mMRC – dotazník Modifikované škály dušnosti Medical Research Council, SGRQ – dotazník Nemocnice sv. Jiří o obtížích s dýcháním, MAF – Škála komplexního hodnocení únavy, Beck – Beckův dotazník pro hodnocení deprese.
PR je významnou součástí léčby pacientů po transplantaci plic a může výrazně zlepšit kvalitu jejich života.21 Možné provedení PR prostřednictvím telerehabilitace nabízí řadu výhod, ze kterých by především pacienti po transplantaci plic mohli profitovat. Kromě již zmíněného snížení rizika onemocnění respirační infekcí, časové flexibility a vyšší adherenci k terapii, které již byly v literatuře zmíněny15, je další možnou výhodou v případě využití telerehabilitace vyšší dostupnost terapie. Nedostupnost je asi nejvýznamnějším problémem, se kterým se v oblasti PR setkáváme. Tuzemské důvody jsou podobné jako v zahraničí – málo odborného personálu, který terapii poskytuje, nedostatečná edukace lékařů, kteří pacienta na PR mohou referovat, a koncentrace center poskytující péči ve větších městech, čímž se péče stává nedostupnou pro pacienty žijící v okrajových oblastech.22 Telerehabilitace, při které pacient nemusí nikam cestovat, by některé z těchto důvodů mohla plně vyřešit. Dalším benefitem by mohlo být zkrácení čekací doby na terapii, protože fyzioterapeut může provádět telerehabilitaci u několika osob zároveň v jednom čase. Práce ve skupině je také dobrým motivačním faktorem, v případě telerehabilitace navíc bez rizika přenosu respirační infekce mezi pacienty. Faktorem, který by výrazně mohl pomoci implementaci telerehabilitačních technik, je pravděpodobná úspora finančních prostředků jak na straně poskytovatele, tak na straně pacienta. Jasně přesvědčivé důkazy o finanční výhodnosti prozatím chybí, i když v jiných oblastech telemedicíny jsou již dlouho známy.23 Co se týče efektivity telerehabilitace a jejího srovnání s klasickou PR, naše kazuistika potvrdila, že efekt může být velmi podobný tomu, který bychom očekávali, pokud by pacient navštěvoval PR ambulantní formou. Tyto poznatky je však potřeba ověřit na větších skupinách pacientů. Je třeba také sjednotit doporučený postup pro telerehabilitační provedení PR, protože dosavadní použité programy se velmi liší, a to v mnoha parametrech (délka trvání intervence, použité komunikační médium, typ použité intervence, cílová skupina pacientů apod.).24,25 Jako každá terapie, telerehabilitace má také své nevýhody. Jednou z nich je již zmíněná otázka bezpečnosti a kontroly prováděné terapie. Obě tyto modality jsou řešitelné důslednou a opakovanou edukací pacienta a podrobné instruktáže pacienta v ambulanci, která by rozhodně měla být součástí jakékoliv telerehabilitační intervence. U pacientů, kteří potřebují i kontaktní techniky, může být telerehabilitace vhodným doplňkem ambulantní terapie, která může tak být vedena s menším počtem návštěv. S ohledem na co nejoptimálnější kontrolu pacienta během provádění terapie v rámci telerehabilitace, je třeba dobře zvážit také využití vhodného komunikačního média. Videokonferenční hovor s obrazem se zdá být nejideálnější volbou, především v porovnání s pouhým telefonickým hovorem nebo s využitím mobilní aplikace pro samostatné cvičení. Dnes již většina pacientů vlastní vhodný prostředek pro spojení a také ovládá práci s jednoduchými komunikačními programy, přes které se může s terapeutem spojit. V případě že to tak není, jde o významný limit této terapie a pro pacienty bez příslušenství nebo pacienty neschopné pracovat v prostřední moderních komunikačních technologií není pak telerehabilitace vhodná a měla by být preferována standardní ambulantní PR.
Tréninkový telerehabilitační program aplikovaný u pacienta v této kazuistice byl zaměřen především na odporový trénink a trénink nádechových svalů. Tento fakt se odráží ve výsledcích terapie, kde došlo k největšímu zlepšení v parametru PImax a zlepšení ve 1-Minute Sit-to-Stand testu. To, že ostatní vyšetřované proměnné zůstaly beze změn, reflektuje relativně dobrý zdravotní stav pacienta i před započetím fyzioterapie. Přesto i tento pacient vnímá absolvovanou intervenci jako benefitní a měl by zájem program absolvovat i v budoucnu. Výsledky dosažené v naší kazuistice se shodují s pozitivními výsledky podobných studií.26,27 Následující výzkumy by měly ověřit efektivitu terapie u vyššího počtu pacientů a také u pacientů s poruchami dýchání různé etiologie. Důležité je také ověřit bezpečnost terapie a její praktickou aplikovatelnost i u pacientů s horším zdravotním stavem.
PR formou telerehabilitace může být v budoucnu důležitou součástí léčby pacientů po transplantaci plic a ti mohou z jejích výhod velmi profitovat. Tato kazuistika naznačuje, že telerehabilitace může být stejně efektivní jako klasická PR a může splnit očekávání terapeuta i pacienta. Rozšíření tohoto typu léčby při potvrzení jejího pozitivního efektu v rámci randomizovaných kontrolovaných studií by tak bylo žádoucí pro zvýšení dostupnosti a možností péče o takto nemocné.
Tato práce je podpořena grantem v rámci projektu OP VVV „Zkvalitnění schémat Doktorské studentské grantové soutěže a jejich pilotní implementace“, reg. č. CZ.02.2.69/0.0/0.0/19_073/0016713 pod názvem „The influence of telerehabilitation focused on respiratory muscle training on the functional status of patients with the respiratory system disease“, reg. č. DSGC-2021-0156.
1. Christie, J. D., Edwards, L. B., Kucheryavaya, A. Y. et al.; International Society of Heart and Lung Transplantation. The registry of the International society for heart and lung transplantation: 29th adult lung and heart-lung transplant report-2012. J Heart Lung Transplant 10: 1073–1086, 2012.
2. Mathur, S., Reid, W. D., Levy, R. D. Exercise limitation in recipients of lung transplants. Phys Ther 84, 12: 1178–1187, 2004.
3. Reinsma, G. D., ten Hacken, N. H., Grevink, R. G. et al. Limiting factors of exercise performance 1 year after lung transplantation. J Heart Lung Transplant 25, 11: 1310–1316, 2006.
4. Schakman, O., Kalista, S., Barbe, C. et al. Glucocorticoid-induced skeletal muscle atrophy. Int J Biochem Cell Biol 45, 10: 2163–2172, 2013.
5. Sakuma, K., Yamaguchi, A. The functional role of calcineurin in hypertrophy, regeneration, and disorders of skeletal muscle. J Biomed Biotechnol 2010: 721219, 2010.
6. Sanchez, H., Zoll, J., Bigard, X. et al. Effect of cyclosporin A and its vehicle on cardiac and skeletal muscle mitochondria: relationship to efficacy of the respiratory chain. Br J Pharmacol 133, 6: 781–788, 2001.
7. Rosenberger, E. M., Dew, M. A., DiMartini, A. F. et al. Psychosocial issues facing lung transplant candidates, recipients and family caregivers. Thorac Surg Clin 22, 4: 517–529, 2012.
8. Langer, D., Gosselink, R., Pitta, F. et al. Physical activity in daily life 1 year after lung transplantation. J Heart Lung Transplant 28, 6: 572–578, 2009.
9. Langer D. Rehabilitation in patients before and after lung transplantation. Respiration 89, 5: 353–362, 2015.
10. Neumannová, K., Zatloukal, J., Koblížek, V. Doporučený postup plicní rehabilitace. Česká pneumologická a ftizeologická společnost 2019 (online: www.pneumologie.cz)
11. Hume, E., Ward, L., Wilkinson, M. et al. Exercise training for lung transplant candidates and recipients: a systematic review. Eur Respir Rev 29, 158: 200053, 2020.
12. Langer, D., Burtin, C., Schepers, L. et al. Exercise training after lung transplantation improves participation in daily activity: a randomized controlled trial. Am J Transplant 12, 6: 1584–1592, 2012.
13. Michalčíková, T., Neumannová, K., Salčáková, M. Přínos telerehabilitace pro nemocné s chronickou obstrukční nemocí. Studia Pneumol Phthiseol 80, 2: 47–52, 2020.
14. Maltais, F., Bourbeau, J., Shapiro, S. et al.; Chronic Obstructive Pulmonary Disease Axis of Respiratory Health Network, Fonds de recherche en santé du Québec. Effects of home-based pulmonary rehabilitation in patients with chronic obstructive pulmonary disease: a randomized trial. Ann Intern Med 194, 12: 869–878, 2008.
15. Choi, J., Hergenroeder, A. L., Burke, L. et al. Delivering an in-Home Exercise Program via Telerehabilitation: A pilot study of lung transplant go (LTGO). Int J Telerehabil 8, 2: 15–26, 2016.
16. Nyberg, A., Martin, M., Saey, D. et al. Effects of low-load/high-repetition resistance training on exercise capacity, health status, and limb muscle adaptation in patients with severe COPD: a randomized controlled trial. Chest 159, 5: 1821–1832, 2021.
17. Strassmann, A., Steurer-Stey, C., Lana, K. D. et al. Population-based reference values for the 1-min sit-to-stand test. Int J Public Health 58, 6: 949–953, 2013.
18. Wang, Y. C., Bohannon, R. W., Li, X. et al. Hand-grip strength: normative reference values and equations for individuals 18 to 85 years of age residing in the United States. J Orthop Sports Phys Ther 48, 9: 685–693, 2018.
19. Vaidya, T., de Bisschop, C., Beaumont, M., Ouksel, H. et al. Is the 1-minute sit-to-stand test a good tool for the evaluation of the impact of pulmonary rehabilitation? Determination of the minimal important difference in COPD. Int J Chron Obstruct Pulmon Dis 11: 2609–2616, 2016.
20. Kim, J. K., Park, M. G., Shin, S. J. What is the minimum clinically important difference in grip strength? Clin Orthop Relat Res 472, 8: 2536–2541, 2014.
21. Munro, P. E., Holland, A. E., Bailey, M. et al. Pulmonary rehabilitation following lung transplantation. Transplant Proc 41, 1: 292–295, 2009.
22. Augustine, A., Bhat, A., Vaishali, K., Magazine, R. Barriers to pulmonary rehabilitation – A narrative review and perspectives from a few stakeholders. Lung India 38, 1: 59–63, 2021.
23. Charles, B. L. Telemedicine can lower costs and improve access. Healthc Financ Manage 54, 4: 66–69, 2000.
24. Bonnevie, T., Smondack, P., Elkins, M. et al. Advanced telehealth technology improves home-based exercise therapy for people with stable chronic obstructive pulmonary disease: a systematic review. J Physiother 67, 1: 27–40, 2021.
25. Reychler, G., Piraux, E., Beaumont, M. et al. Telerehabilitation as a form of pulmonary rehabilitation in chronic lung disease: a systematic review. Healthcare (Basel) 10, 9: 1795, 2022.
26. Tsai, L. L. Y., McNamara, R. J., Moddel, C. et al. Home‐based telerehabilitation via real‐time videoconferencing improves endurance exercise capacity in patients with COPD: the randomized controlled TeleR study. Respirology 22, 4: 699–707, 2017.
27. Vasilopoulou, M., Papaioannou, A. I., Kaltsakas, G. et al. Home-based maintenance tele-rehabilitation reduces the risk for acute exacerbations of COPD, hospitalisations and emergency department visits. Eur Respir J 49, 5: 1602129, 2017.
Mgr. Martin Dvořáček
Katedra fyzioterapie, Fakulta tělesné kultury Univerzity Palackého
třída Míru 117
771 11 Olomouc
e-mail: dvorka.martin@gmail.com
© Nakladatelství GEUM. s.r.o. Mapa stránek
