Přinášíme Vám rozhovor s předsedou výboru České společnosti otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, o nových možnostech biologické léčby chronické rinosinusitidy s nosní polypózou.
Pane profesore, léčba chronické rinosinusitidy s nosní polypózou dlouho nenabízela zásadní změnu přístupu a léčebných doporučení. To se změnilo až v nedávné době příchodem biologické léčby. Jak velkou změnou je možnost použití biologik v léčbě tohoto onemocnění?
Vstup biologické léčby do managementu chronické rinosinusitidy s polypy (CRSwNP) mění dosavadní algoritmus léčby a přináší pacientům převratnou změnu v její efektivitě. Mění se tím i intence léčby, kdy z léčby symptomatické (lokálními kortikoidy, opakované chirurgické resekce polypů) se posouváme k léčbě cílené proti zánětlivé odpovědi druhého typu, která je příčinou onemocnění. Dosavadní způsob léčby zahrnoval intranazální aplikaci lokálních kortikoidů, pokud nebyla léčba dostatečně efektivní, postupně přicházely tyto kroky: navýšení dávky lokálních kortikoidů, pulzy systémových kortikoidů, chirurgické řešení (FESS – funkční endoskopická endonazální operativa) a často docházelo k začarovanému kruhu opakovaných chirurgických výkonů, které přinášely jen dočasnou úlevu. Úleva ve smyslu zlepšení čichu však po opakovaných chirurgických zákrocích často nepřicházela. Navíc revizní endonazální výkony jsou zatíženy nemalým rizikem závažných komplikací – poranění orbity, spodiny přední lební jámy s likvoreou, poranění vnitřní karotidy atd. V okamžiku, kdy má pacient za sebou první FESS bychom dříve, vzhledem k recidivě/progresi onemocnění, indikovali revizní výkon. Od vstupu biologické léčby do managementu CRSwNP můžeme nyní uvažovat na prvním místě (při prokázání zánětlivé odpovědi druhého typu) o biologické léčbě. Tato přináší neskonale menší rizikovost oproti revizní chirurgické intervenci, navíc je dle našich zkušeností i zahraničních dat tato cesta významně efektivnější.
