Dnes již je dobře známo, že alergická rinitida je častým počátečním krokem tzv. alergického pochodu a že její léčba má širší dosah než jen potlačení symptomů. Současně je známa řada bariér, které brání dosažení kontroly nad onemocněním. Onemocnění je poddiagnostikováno a také v řadě případů nedostatečně léčeno. Reálná praxe ukazuje celou řadu příčin, patří mezi ně i nedostatečná compliance pacientů s léčbou.
Studie z reálné praxe3 ukazují, že více než třetina pacientů (36,5 %) má alergickou rinitidu nedostatečně kontrolovánu (skóre VAS 5 a více), a to bez ohledu na typ užité terapie (nazální kortikosteroidy, antihistaminika, kombinace). Bariérou pro dlouhodobou kontrolu onemocnění může být i nízká compliance s dlouhodobou terapií alergické rinitidy. Správné užívání předepsané medikace může být ohroženo nedostatečnou účinností nasazené medikace, která vede k častému střídání či opouštění léčby. Rizikem pro dlouhodobou compliance je pochopitelně i snaha pacientů při dosažení kontroly symptomů léčbu opustit nebo ji nahradit méně účinnou terapií. Průzkumy ukazují, že pacienti vyžadují léčbu, která zajistí kompletní a dlouhodobé potlačení symptomů a současně rychlý nástup účinku.
Nazální hyperreaktivita patří mezi klinické aspekty alergické rinitidy, které prokazujeme až u dvou třetin nemocných s alergickou rinitidou a může být zodpovědná za často hlášené průlomové příznaky, jejichž nedostatečné kontrola může vést k nespokojenosti s léčbou.
Nazální hyperreaktivita je definována jako zvýšená citlivost nosní sliznice na enviromentální, nespecifické podněty (např. změny teploty/vlhkosti, kouř, silné pachy, fyzická námaha nebo emoční stres), a způsobuje tak nosní příznaky.
Zajímavé výsledky přinesla dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie, která hodnotila účinek Dymistinu (azelastin/flutikason propionát) na nazální hyperreaktivitu u pacientů s přecitlivělostí na roztoče domácího prachu a se středně závažnou až závažnou perzistující alergickou rinitidou.4
Nazální hyperreaktivita byla definována jako redukce maximálního nosního inspiračního průtoku (PNIF) o více než 20 % po provokaci studeným suchým vzduchem. Celkem 28 pacientů bylo randomizováno v poměru 2 : 1 k léčbě Dymistinem nebo placebem. Účinek léčby byl hodnocen podle snížení PNIF po provokaci a podle vlivu na závažnost nazálních příznaků dle T5SS a VAS.4